Je Aikido náboženství?

Není. Aspoň do té doby, než z něj náboženství učiníš.

Zakladatel Morihei Ueshiba skálopevně trval na tom, že jeho Aikido není náboženství. Měly by se jeho studenti stát Shinto či Omote, protože on Shinto či Omote byl? V žádném případě! Cítil, že Aikido by z nich nemělo udělat nic jiného, než lepší křesťany, buddhisti, muslimy, židy – prostě to, co už jednou byli.

Naneštěstí, příliš mnoho lidí se sdružuje za účelem uctívání Síly či Neznámého a příliš mnoho dalších touží uctívat či být sami uctíváni.
"Vidíš moje úžasné nikyo ? Proto se musím stát tvým duchovním Mistrem. Tady se podepiš."
"O ano, Mistře!"

Je to tak bláznivé a ještě méně uvěřitelné než Uctívání Koz, které bylo, jak předpokládám, rozšířeno obyvateli vyprahlých oblastí, kteří sledovali některé zajímavé metabolické zvláštnosti koz a naléhavě toužili uchvátit tyto síly pro sebe.

Bylo by docela zvláštní, kdyby lidé, kteří naléhavě usilují o vlastní obranu či prestiž být "mistrem mystických orientálních tajemství," chtěli uchvátit tyto síly pro sebe, libujíc si ve všech těch nesmyslech, jak je získat, od prosté tuposti chování lidského stáda až po nejhorší druhy okultismu.

Aikido není náboženství, přestože Aikido a Ki cvičení mohou být využity k demonstraci toho, co všechna velká náboženství hlásají. Mnoha cestami nás Aikido nutí konfrontovat tajné touhy našeho srdce, strach i nenávist, fyzické efekty vnitřních postojů a směrů. Snad jednoho dne zjistíme, že není smyslem ovládnout ostatní či dovolit jiným, aby ovládli nás. Smyslem není ani být opravdu dobrý v kuželníku s lidmi a planetami.

Je to něco většího.
Zapomeňte na ten obraz a možná jednoho dne zjistíte, že jste celou dobu uctívali kozu. Uctívejte boha, který je toho hoden. Potom procvičujte Aikido, jen tak, pro legraci, a radujte se z něj.