Je Aikido vážně praktické pro sebeobranu?

Ano.

To, oč všichni usilujeme, je kompletní kontrola nad útočníkem, perfektní kombinace načasování, vnímavosti a energie, které nám umožňují zůstat nedotčený ve chvíli, kdy "pohybujeme" útočníkem, kamkoli se nám zachce. Může upadnout na hlavu nebo jednoduše skončit na opačném konci místnosti, může si vyrazit dech – vaše volba. Jenže právě na této úrovni kontroly máte možnost volby. Myslím, že Aikido nabízí možnosti, jak se s tím vypořádat.

David Berger, Aikikai

Praktický je přesně to správné slovo.

Chodíme do kina na fantastické dobrodružné slátaniny se Špatnými hochy a šílenými psychotiky skrývajícími se za každým keříkem, kde jedinou nadějí na přežití je super palebná síla a průbojnost střely a kde monstra nikdy neumírají.

Naproti tomu, v Reálném Životě je mnohem pravděpodobnější, že útočníkem bude někdo, koho znáš a staráš se o něj, tady palebná síla, průbojnost střel a kupčení se smrtí nejsou právě ty nejvhodnější a nejužitečnější možnosti. Zatímco mnoho bojových umění je vytvořeno za účelem zabít či zmrzačit, Aikido nabízí možnost volby a paletu možností bez ohledu na útočníka.

Pod pojmem "útočník" se nám hned vybaví jeho filmová verze. Srovnejme si alespoň dvě kategorie útočníků, které máme možnost potkat ve skutečném životě.

Opilí pobudové. Majitel černého pásku Tae Kwon Do přišel do naší školy kvůli partičce opilých brachů, kteří cestou domů rozdávali rány a kopance, takže jim chtěl "předvést své pohyby". Protože však "jeho pohyby" byly navrženy s úmyslem rozdrtit a zabít, nebyly mu k ničemu. Místo toho ho jeho neochota k harmonii dovedla k pěkné nakládačce.

Hrubé děti. Když se k nám přistěhoval 12ti-letý syn mého manžela, při každé příležitosti mě uhodil, plácnul či nakopl. Když jsem mu něco řekla, tvrdil, že "nic nedělá" nebo, že si jen "hraje". Nic překvapivého. Miloval svou matku a svého otce a ačkoli ve chvíli, kdy jsem poprvé potkala jeho otce, byli rozvedeni již sedm let, bylo pochopitelné, že si přál, aby ta divná cizí osoba prostě odešla, protože potom se máma i táta zase vrátí k sobě.Velice nesprávné – ale velice pochopitelné. Problémem bylo, že "dítě" bylo stejně velké jako já, vážilo mnohem víc a bylo hrubé. Co jsem měla dělat?
Vyhrožovat při každém incidentu: " Jen počkej, až se tvůj otec vrátí domů!" ? To by znamenalo vzdát se autority a zodpovědnosti.
Vytáhnout pistoli – pečlivě vybranou podle palebné síly - a zbavit se ho?
Ani jedno řešení nebylo správné. Aikido bylo.

Příští rána mu vynesla salto s přistáním na gauči. Další šťouchanec vedl ke kotrmelcům a pohlavkem si vykoledoval pevné ikkyo od kaktusu. Všechny tyto kombinace měly za následek ztrátu dechu (což bylo také díky jeho souboji s gravitací), ale mohl dál žít a já jsem nemusela do vězení kvůli týrání dětí nebo vraždě. Když na mě začal tyto triky zkoušet úmyslně, pro legraci, aby si zkusil let na druhou stranu místnosti, přihlásili jsme ho do Aikido školy.

Myslete na vašeho oblíbeného strýčka, který trochu přebral na párty, svatbě, při rozvodu nebo rozchodu. Může vaše dítě, váš bratr či přítel. I on může být útočníkem. Chcete snad:

  • Rozdrtit a zlikvidovat osobu, na které vám záleží?
  • Zůstat naprosto bezbranný díky nechuti k násilí? (Zatímco útočník využívá veškeré výhody plynoucí z vaší dobrosrdečnosti?
  • Být úspěšný a spokojený, že efektivita a kontrola přichází ruku v ruce s možností nezničit ?

Tak, jak budete trénovat, tak budete dělat Aikido. Vyberte si množství vhodných nástrojů. A trénujte.

…A tak je napadený uchráněn před zraněním, útočník potom před hříchem.

Morihei Ueshiba