Konstruktivní a kontraproduktivní využití odporu v tréninku

David Alexander

4 stupně tréninku Aikido byly prezentovány v předchozím článku v Dragon Times (ročník 5, str. 31). Jsou to:

  1. Katai (pevný, tuhý, nepoddajný)
  2. Yawarakai (houževnatý, nezdolný)
  3. Ki-no-nagare (uvolněný)
  4. Ki (odvaha, mysl, energie)

Aikido je zpravidla spojováno s technikou ki-no-nagare, takže někteří lidé k tréninku přistupují výhradně jako k taneční technice. Osobně považuji za nešťastné, že je všeobecně rozšířená koncepce Aikido založena na tomto pojetí.
Abych citoval pasáž z knihy napsané mým učitelem, Morihiro Saito Senseiem (9. dan), nazvané Tradiční Aikido (Traditional Aikido), svazek 5., strana 36." Aikido je všeobecně považováno za reprezentanta otáčivých pohybů. Naproti tomuto tvrzení je Aikido, ve své Ki formě, nelítostným uměním zasahujícím přímo centrum odporu."
Je životně důležité upevnit základ v Katai technikách před tím, že se přesuneme ke ki-no-nagare, a zároveň nepřestávát v tréninku Katai, abychom neztratili kontakt se základy. Člověk, který je zkušený v Katai, může lépe pochopit ki-no-nagare, ale ten, kdo trénoval pouze ki-no-nagare, často nebývá schopen pohybu, jakmile je pevně sevřen. Trénink Katai je tím, co vede žáka k souladu s realitou fyzické síly a učí, jak ji překonat i v těch nejhorších možných podmínkách.

Často se říká, že Aikido techniky nevyžadují k provádění svalovou sílu a že není "harmonické" odporovat partnerovi, který se pokouší předvést techniku. Ačkoli je v tomto tvrzení také kousek pravdy, je založeno na neúplném porozumění přirozenosti fyzické síly a odporu. Začátečníci v Aikido spoléhají na to, že svou svalovou silou překonají odpor. Je to přirozené a neměli by od toho být zrazováni, neboť je to vše, co v tu danou chvíli mají. Postupem času se stávají v provádění technik úspěšnějšími a k překonání odporu potřebují stále menší množství svalové síly. Současně rozvíjejí kokyu-ryoku (dechovou sílu) jako přímý důsledek jejich fyzického tréninku. Kokyu-ryoku je mnohem silnější než svalová síla, takže se techniky většinou stávají samozřejmými, i proti silnému odporu.

Po mnoha letech tvrdého a horlivého tréninku Katai se stává pravdou to, že Aikido vyžaduje minimum svalové síly.
Po mnoha desetiletích je možné dosáhnout čtvrtého stupně (Ki), který je mnohem silnější než kokyu-ryoku. Avšak začátečníci by o tom neměli přemýšlet, neboť budou jedině frustrováni.
Konstruktivní odpor není porušením harmonie, naopak, je jejím základem, protože žáci si navzájem pomáhají rozvíjet se tou nejvyšší možnou měrou.
Zkušenější cvičí při základním tréninku se začátečníky. Zkušenější žák, díky svým hlubším znalostem, je schopen vyvinout správný směr a intenzitu odporu, takže méně zkušený se musí pokusit vycítit, jak odpor zlomit a provést techniku tak, aby fungovala. Méně zkušení jsou povzbuzováni, aby odporovali zkušenějším jakýmkoli dostupným způsobem (čistou svalovou silou), takže zkušenější mohou zdokonalovat svou techniku proti plnému odporu.

I když "taneční" pohyby je možné se učit bez odporu, konstruktivní odpor je nezbytný proto, abychom se techniku naučili efektivně, neboť bez odporu žák nepozná, zda technika skutečně funguje. Konstruktivní odpor zajišťuje zpětnou vazbu a vedení, což je nezbytné pro efektivní vypořádání se s realitou fyzické síly.

Při základním tréninku je konstruktivní odpor využit přímo proti technice. Na vyšší úrovni může tento odpor zahrnovat nepotlačované pokusy uniknout či zvrátit techniku.
Odpor je konstruktivní pouze v případě, že se u žáka projeví zlepšení a technický růst. Stupeň odporu nesmí být přehnaný, protože žáci se nikdy nenaučí techniku, pokud budou před jejím prováděním zastrašováni. Bránění žákovi v provádění techniky je o to horší, že snižuje jeho sebevědomí a hrdost.

Přiměřený stupeň odporu je takový, kdy je žák schopen dokončit techniku s vysokou obtížností. Je to také výborné fyzické cvičení, využívá mnoha svalů. Přesto musí být začátečníkům občas umožněno cvičit bez odporu, aby byli fyzicky vedeni k provedení vhodných pohybů.

Odpor je kontraproduktivní, pokud je založen na egoismu nebo na touze soutěžit, pokořit či zastrašit partnera v tréninku. Za žádných okolností by neměl být partner vědomě zraněn či vystaven nebezpečné situaci. Smyslem konstruktivního odporu je pomoci partnerovi naučit se techniku efektivně, což opačně působící odpor neumožňuje.

Závěrem lze říci, že Aikido vyžaduje málo svalové síly, pokud se ho učíte správně a že odpor není harmonický, pokud je nevhodně zvolen. Takže, svalová síla a konstruktivní odpor jsou životně důležitými součástmi tréninku Aikido a základními stavebními kameny na cestě k vyššímu stupni.

S povolením Davida Alexandra přeložila Jana Škorpilová

Stránky Davida Alexandra: http://www.iwama-aikido.com/